Poslední roky mám pocit, že se z péče o sebe stal hlavně vizuální trend.
Na fotkách vypadá perfektně: šálek kávy s dokonalou pěnou, virální maska na obličej, hedvábný župan, jóga na pláži při západu slunce. Jenže realita je jinde. A hlavně, péče o sebe nemusí vypadat vůbec instagramově, aby byla skutečná a účinná.
Dlouho jsem si myslela, že selfcare znamená koupit si něco, nebo odjet někam daleko. A když jsem si to nemohla dovolit: peníze, čas, hlídání. Přišlo mi, že vlastně nemám nárok. Až postupně jsem zjistila, že to není pravda. A tady je pár tipů z mé cesty, které možná pomůžou i vám.
Selfcare nezačíná konverzí
Ano, mám ráda krásné věci jako krémy, knihy a voňavé svíčky. Umí mě na chvíli potěšit. Ale myslím si, že opravdová sebepéče začíná rozhodnutím dát se na svůj vlastní seznam priorit.
Podle průzkumu American Psychological Association (2023) většina žen (60 %) říká, že největší překážkou v péči o sebe je nedostatek času a energie, nikoliv peněz.
Takže impulzivní nákup někdy není ve skutečnosti to nejlepší, co pro sebe můžete udělat.
Říct „ne“ je taky péče
Tuhle lekci jsem se učila roky. Říct “ne” znamená často jít proti tomu, co od vás ostatní očekávájí. Ne další zakázce, i když by se hodily peníze. Ne rodinné akci, když už cítím, že jsem přestimulovaná a potřebuju klid.
Podle Harvard Business Review má až 70 % žen problém odmítnout žádost, i když jim způsobí stres. Dovolím si tedy jemně připomenout: když řeknu “ne” něčemu, co vím, že mě vyčerpá, říkám jedním dechem “ano” svému duševnímu zdraví.
Najít svůj moment ticha
Letos se mi podařilo něco, co jsem dlouho odkládala. Ve skoro čtyřiceti jsem poprvé odjela sama, bez rodiny i práce, jen do ticha. Byly to jen tři dny, ale trvalo mi vlastně roky, než jsem si to mohla dovolit, a to jak časově a finančně, tak i v hlavě. A bylo to přesně to, co jsem potřebovala. Proto vás prosím, nebuďte smutné, když na Instagramu vidíte luxusní ájurvédské pobyty, na které se nemůžete hned zabalit a odjet. Ty resorty tam na vás počkají. A nebo na vás může počkat třeba úplně obyčejný les. Less perfect, more present.
Když odjet nejde
Realita je, jak už jsem zmínila, že ne vždy je možné na hned sbalit kufr a zmizet.
Já si proto snažím hledat malé ostrůvky naděje, které zvládnu i teď:
-
Procházka bez telefonu
-
Vyjít ven a "koukat do blba", všímat si detailů, poslouchat zvuky, dotknout se různých povrchů
-
Večerní knížka bez telefonu
-
Vstát o pár minut dřív, než se probudí děti a sama "se probudit" a naladit
- Vlastně jakákoliv přítomná a vědomá činnost bez telefonu :)
Nejsou to žádné velké a převratné věci, ale fungují.
Slyšet sama sebe
Největší změna u mě nastala, když jsem začala vědomě poslouchat svoje signály – tělo i mysl mluví pořád, jen já dřív neposlouchala.
Moje tipy:
-
Ptejte se: “Jak se v tom cítím?” a ne: “co bych měla udělat?”
-
Pište si: Myšlenky, pocity, drobné radosti. Odstraní to mentální šum.
-
Všímejte si těla: Únava, podrážděnost, radost, všechno to jsou vaše směrovky.
-
Neporovnávejte se: Vaše opravdová cesta nemusí vypadat jako vyladěný feed někoho jiného.
Selfcare není odměna za to, že jste všechno zvládli. Je to způsob, jak k sobě přistupovat každý den, i když ten den nebo život sám není dokonalý.
Posílám sílu ✨
Vaše Baru
Zdroje:
American Psychological Association. Stress in America Survey (2023).
Harvard Business Review. Why Women Have Trouble Saying No (2021).
